Předvánoční besídka 2010

Mě říkají Ramík, tedy Ramses, a jsem lichožrout. My lichožrouti se živíme výhradně člověčíma ponožkama. Naší první a nejdůležitější zásadou je: Nikdy nevezmeš celý ponožkový pár! Jednu seberem, jednu necháme - děláme teda z ponožek licháče. Však to všichni znáte, že se Vám občas nějaká ta fusekle ztratí. Můj táta, Tulamor Senior čili Padre alias Velký šéf, je mezi lichožrouty velké zvíře a patří mu území až po Hranici. Za Hranicí začíná území Kudly Dederona. Kudla je darebák a neštítí se ničeho. Chce tátovi uloupit jeho ponožkové impérium a nezastaví se před ničím, dokonce ani před... ale všechno pěkně od začátku.
Můj brácha Tulík, tedy Tulamor Junior, se jednoho dne ztratil. Je to pěkný výrostek zrovinka jako já, ale přece jen jsme s tátou měli strach, kam se asi uprostřed zimy poděl. Do toho k nám na Mlýn zavítala obrovská tlupa nových lichožroutů a usadila se tam jako doma. Byli to lichožrouti od Idi, nějací Idilidi, a byli bezva! Hned jsme se skamarádili a jejich zásluhou jsme nakonec Tulíka našli a všechno dobře dopadlo. Tulíka totiž unesl Kudla a chtěl po tátovi výkupné - 100 licháčů! Nedovedete si představit, jaký je to pro lichožrouta majlant. Ale Idilidi nelenili a pobrali všechny licháče, které na šňůře sušila Bába Kropáčková. Bylo to o krk, ale podařilo se. Společně jsme pak výkupné nesli na Kudlovo území, abychom je vyměnili za Tulíka. Kudla nás ale podrazil, licháče sebral, mě chtěl propíchnout jako nafukovací balónek a Tulík nikde! Byl jsem raněný a musel jsem se vrátit zpátky na Mlýn. Naštěstí všechno zachránili Idilidi, protože se Kudlou nedali zastrašit. Vrhli se po něm, svázali ho a přinutili, aby je dovedl k Tulíkovi. Ten byl chudák uvězněný v jeskyni, o hladu a potmě. A bylo vyhráno! Tulíka i Kudlu přivedli Idilidi tátovi a táta je jaksepatří odměnil. A byla veselice veliká, spousta dárků, dobrého jídla i pití a hlavně kopec zábavy. Fotografie z tohoto velikého dobrodružství najdete zde.