Strážnickými uličkami - pěšky, vlakem a po stromech

Strážnice nás překvapila nečekanými dobrodružstvími. První bylo trochu nepříjemné - kešku, kterou jsme chtěli odlovit hned na nádraží, střežila skupinka domorodců. Ybér chtěl odlákat jejich pozornost tím, že s nimi zapřede rozhovor o myslivosti, ale bylo nepravděpodobné, že by si nevšimli přítomnosti dalších jednadvaceti lidí. Ybér má samozřejmě charizma, takže kdekoho zastíní, ovšem že by svítil jako radioaktivní uhlík, to se zase říct nedá. Druhé dobrodružství na nás čekalo ve mlýně, neplánovaně jsme totiž byli pozváni do jeho útrob na prohlídku. Slabší povahy měly co dělat, aby nápor čarodějnic, košťat, pavouků, pranýřů a vodníků zvládly. Touha prošmejdit všechna patra zaprášeného mlýna, v pološeru a po vratkých schodištích, však byla neodolatelná (panu průvodci posíláme do Strážnice velký dík za neopakovatelný zážitek). Třetímu dobrodružství jsme vběhli přímo do náruče uprostřed zámecké zahrady. Přivítal nás v ní sám hrabě Magnis, kterého jsme vyrušily z hloubání nad stavbou nového mostu. A protože jsme Idilidé činu, chopili jsme se stavby mostu sami a hned (hrabě Magnis skutečně nechal 30 metrový řetězový most ve Strážnici roku 1824 postavit - byl to první řetězový most na evropském kontinentě). Nákup ocelářského materiálu nás vyšel pěkně draho, přesto oba řetězy rostly neuvěřitelným tempem a přibývaly téměř stejně rychle. Družstvo "u trávníku" zvítězilo o pouhý necelý metr, sladkou odměnu si ale rozdělili všichni stavebčané. Závěřečným dobrodružstvím byl úprk na vlak. Stihli jsme. Kam nás odveze příště?
Nejste-li si jistí, kudy jsme to vlastně courali, můžete mrknout na mapu tady (necelých 6 km)... a fotky si můžete prohlédnout tady.